Z posledních let 19. století je první zmínka, která uvádí termín klapačka a popisuje ji jako „praktické tvořítko“ na tvarůžky. K výrobcům klapaček patřili většinou místní řemeslníci, hlavně koláři a soustružníci dřeva. V Lošticích byl známý svou výrobou klapaček Závod soustružnický Františka Tomáška a zde se zachoval i popis výroby.
Užívalo se výhradně habrové dřevo kupované v Hartínkově u Kladek. Na výrobu jedné klapačky bylo třeba kmen alespoň 60 cm dlouhý, neboť sušením kraje špalíku praskaly a musely se odřezávat. Polotovar se štípal křížem na 4 části tak, aby se pro další výrobu vyloučila střední, měkká část kmene, zvaná „duše“, která byla pro obrábění nevhodná. Klapačka se dělala podle požadované velikosti tvarůžků a soustružení se kontrolovalo podle „dřevěného mustru“. Klapačka se skládala ze dvou válců spojených železným pantem (kupovaly se v obchodě, ale místní zámečník R. Mittág je musel před osazením pocínovat). Spodní válec se uchytil na desku, součástí horního byla dřevěná ručka. Oba válce se na styčné ploše soustružily tak, že při stisku vloženého tvarohu vznikl prostor - forma - odpovídající požadované velikosti tvarůžku. Forma se vykládala plátýnkem uchyceným na hřebíčky, které bránilo lepení se tvarohu na formu a navíc při otevření vyhodilo budoucí tvarůžek ven. Osazení plátýnka a upevnění klapačky na desku již zůstávalo věcí tvarůžkáře. Při plném využití vydržela klapačka i půl roku. Vedle habru jsou doloženy i méně odolné materiály. Průměrný denní výkon pleskačky s klapačkou dosahoval 150 kop, tedy 9 000 kusů.
Mlékařská škola v Kroměříži se svojí tvarůžkárnou měla zřejmě značný vliv na rozšíření nové technologie, kleští na tvarůžky. Měly masivní dřevěna držadla zakončené dvojicí proti sobě otočených děrovaných misek ve tvaru tvarůžku a vyložených textilem; první zmínka o kleštích je z roku 1915. Jediná zmínka o formování kleštěmi při výrobě uvádí 70 kop denně. Ojedinělé jsou zmínky o formičkách na tvarůžky.
