Tvaroh si ve {{:1_dvereny_skopek_na_tvaroh.jpg?linkonly|škopcích}} ("štandle") či v pytlích tvarůžkář dovezl od zemědělců, z trhů a nebo z mlékáren domů a zvážil ho kvůli solení. Na 100 kg se dávalo v zimě 3,5 až 4 kg soli, v létě až 5 kg. Více solené tvarůžky zrály pomaleji. Během 1-3 dnů  ežel v tvaroh nízkých sudech, kde se promíchával. Při mletí mlýnem se solilo až po prvním, častěji po druhém  pomletí (mlelo se i 4x), aby tvaroh nebyl "kroupnatý".

[{{:1_dvereny_skopek_na_tvaroh.jpg?200|Dřevěný škopek na tvaroh}}]
----

Původně se ale tvaroh zpracovával hnětením. Byla to nejnamáhavější práce při výrobě. Nejobtížnější a pomalé zůstávalo hnětení rukama užívané jen u malého množství tvarohu a nejrozšířenější původní postup představovalo šlapání tvarohu bosýma a dobře umytýma nohama.  Dvě děvečky  nebo jeden muž jej prošlapávaly 30 cm vysokou vrstvu tvarohu jednu a půl až dvě hodiny. Kdy skončilo zpracování tvarohu hnětením nebo šlapáním není jasné, ale podle pamětníků je doloženo v 30. letech 20. století v Luké a v Lošticích.

Tvaroh, který se během několika dnů nezpracoval na tvarůžky, se uložil do sudů a nebo později do betonových zásobníků. V kládích byly ve výšce přibližně 20 cm odspodu provrtané otvory, aby mohla odtékat syrovátka a v betonových bazénech na dně byly uloženy lišty s drážkami umožňujícími odtok syrovátky.

Celý proces zpracování tvarohu zjednodušilo a zkvalitnilo používání [[cs:kdy_se_vyrabely:historie_vyroby:mlyny|mlýnů na tvaroh]], které se velmi rychle rozšířily od přelomu 19. a 20. století. Mlýny představovaly  často jedinou mechanizací v malých tvarůžkárnách a základem mletí byly dva proti sobě se otáčející válce. Mlýny byly původně na {{:3_mlyn_na_tvaroh_rucni.jpg?linkonly|ruční}} a později většinou na {{:4_mlyn_na_tvaroh_parni.jpg?linkonly|elektrický}} pohon. U některých tvarůžkářů se objevily výhrady, že "...mlýn nemůže nohy nahradit...", ale technický pokrok se tím nezastavil. {{:2_mlyn_na_tvaroh_zelinka.jpg?linkonly|Mlýny}} měly  zprvu dřevěné a  pak granitové či ocelové {{:6_valce_do_mlyna_na_mleti_tvarohu.jpg?linkonly|válce}}, kde šlo různě nastavit rozchod válců a nebo tlak péra na válce. Rozchod mezi nimi se nastavoval podle druhu mletí tak, že prostor mezi válci se při dalším mletí zužoval. Tovární výroba tvarůžků si vyžadovala {{:5_mlyn_na_tvaroh_zamberk.jpg?linkonly|velké mlýny}} a váhu.

[{{:6_valce_do_mlyna_na_mleti_tvarohu.jpg?200|Válce na mletí}}]
[{{:5_mlyn_na_tvaroh_zamberk.jpg?200|Mlýn na tvaroh Žamberk}}]
[{{:3_mlyn_na_tvaroh_rucni.jpg?200|Ruční mlýn na tvaroh}}]
[{{:2_mlyn_na_tvaroh_zelinka.jpg?200|Dřevěný mlýn na tvaroh Zelinka}}]
[{{:4_mlyn_na_tvaroh_parni.jpg?200|Parní mlýn na tvaroh}}]
----

Doplňkem pro celé mletí byla káď, vanička nebo {{:7_bedna_na_mlety_tvaroh.jpg?linkonly|bedna}} (případně na kolečkách), kam padal semletý tvaroh a jak uvádí odborná literatura: "...ve spodu válců jest dřevěný nebo železný pocínovaný nůž ku sbírání (seškrabávání) tvarohu...". Nahradit jej mohla i ocelová struna, ale opět pocínovaná, neboť patřilo k desateru tvarůžkáře, že tvaroh a železo se nesmí během výroby potkat. Pocínování i další výrobu pro tvarůžkáře zajišťovala {{:9_mittag_dum.jpg?linkonly|klempířská firma Richarda Mittaga}} v Lošticích. 

[{{:8_mittag_inzerat.jpg?200|Inzerát firmy Mittag}}]
[{{:9_mittag_dum.jpg?200|Dům firmy Mittag}}]
[{{:10_mittag_dilna_konve_delnici.jpg?200|Mittag - dělníci s konvemi před dílnou}}]
----

Zejména pečlivě se tvaroh musel zpracovat pro ruční výrobu, protože u pozdějších a elektromotorem poháněných  formovacích strojů se tvaroh prohnětl ještě hnacím šnekem, který tlačil tvaroh do formovacího stroje.
Pokud se  tvaroh {{:11_inzerat_na_koupi_tvarohu.jpg?linkonly|kupoval}} na sklad, umlel se a napěchoval do sudů (v Lošticíc i v Hněvotíně nazývaných [[cs:kdy_se_vyrabely:historie_vyroby:standle|štandle]]) nebo betonových bazénů palicí, ale častěji  šlapáním. {{:12_tvaroh_v_drevenych_sudech.jpg?linkonly|Skladovat}} se tvaroh mohl i venku a pokud zmrznul, byl při opatrném zacházení použitelný k výrobě. Pro další zpracování se pak míchával - většinou na polovic - čerstvě zpracovaný a {{:13_sud_na_tvaroh_velky.jpg?linkonly|skladovaný tvaroh}}, který jinak zůstával po celou dobu zatížený (většinou desky zatížené kameny nebo betonovými bloky). Při ukládání v bazénech se odváděla syrovátka zvláštními drážkami v {{:14_drazky_na_odtok.jpg?linkonly|dřevěných lištách}} na jejich dnech. Pro vlastní výrobu se musel tvaroh {{:16_misa_na_hneteni.jpg?linkonly|zpracovat}} tak, až z něj bylo "lepkavé těsto" a hmatem tvarůžkář necítil "žádné krupky". 

K osvětlení provozu při výrobě se používaly  petrolejové lampy, později ojediněle  acetylenové světlo a vše změnila od počátku 20. století elektřina. V Lošticích to byla městská elektrárna roku 1909.

[{{:11_inzerat_na_koupi_tvarohu.jpg?200|Inzerát na koupi tvarohu}}]
[{{:14_drazky_na_odtok.jpg?200|Drážky na odtok}}]
[{{:16_misa_na_hneteni.jpg?200|Koryto na hnětení}}]
[{{:12_tvaroh_v_drevenych_sudech.jpg?200|Tvaroh v dřevěných sudech}}]
[{{:13_sud_na_tvaroh_velky.jpg?200|Velký sud na tvaroh}}]
[{{:15_koryto_na_hneteni_obrazek.jpg?200|Koryto na hnětení}}]

----
{{goback>« Zpět}}