Josef Drásal
Drásalovi měli 6 dětí, otec živil početnou rodinu broušením jehel a obvyklou prací u sedláků. Bydleli v domku s menší zahradou, jak naznačuje zaměření v roce 1835. Byl dřevěný, přežil sice děsivý požár obce v roce 1869, ale do dnešních dnů se nedochoval.
V Chromči, která měla na konci 18. století necelých 600 obyvatel, byla i škola. Josef Drásal z ní odešel ve 12 letech s velmi malými znalostmi, proto se později doučoval ve čtení i psaní. První práci našel v panském dvoře, bývalé zemanské tvrzi, několik desítek metrů od svého domova. Odtud pochází první zpráva o jeho síle. Vůz s obilím sjel z cesty, jak se často stávalo vzhledem k nezpevněným okrajům. Josef Drásal použil tehdy rozšířené techniky, stoupl si zády k postranicím, držel se jich a pomohl koním a kočímu vyjet na cestu. Ve stejné době používali hospodští na rváče účinné zvolání: „Drásal jde!“ A bylo ticho.
Do nového světa
Už ve dvanácti letech byl mohutné postavy. Sloužil na chromečském dvoře jako čeledín a míval často hlad. Vyprávělo se, že od vrchnosti proto jako zvláštní deputát dostával tři bochníky chleba denně. Vyprávění o jeho chuti k jídlu je zmiňováno mnohokrát. Nakonec, co by každého napadlo při setkání - určitě jeho síla a nutně i chuť k jídlu. Ale v Drásalově životě šlo dle pamětníků i o drobné, ale pro něj složité problémy – třeba o velikost bot, dveře do domu s průchodem 170 cm nebyly ojedinělé.
Z panského dvora v Chromči se dostal J. Drásal do „Panorámy“ v Šumperku, jedné z mnoha dobových a nejčastěji kočujících atrakcí. Oblíbené a návštěvníky přitahující byly anomálie v růstu u lidí i zvířat, a to od počtu prstů na ruce až po dvouhlavá zvířata.
Zde vydržel tři týdny. A teprve poté začalo jeho slavné období. Pamětníci vyprávěli, že se odmala hrbil a za svoji výšku se styděl. Se slávou se ale vše změnilo. Na svou výšku byl již hrdý.
V novém světě
Josef Drásal vystupoval po celé Evropě, a snad byl i v Turecku. Často s ním vystupovala žena z okolí Protivanova, která měřila pouze kolem jednoho metru. Nejznámější je asi představení pro císaře Napoleona III., na jeho dvoře vystupoval ve společnosti trpaslíků. Vrchol čísla bylo pak umístění několika trpaslíků na stříbrnou mísu, kterou lehce zvedl a odnesl. Co byla pravda a co rostoucí fantazie a „přidávání si“ je nejasné, ale jisté. Příkladem je jeden ze známých textů, které v Drásalových vystoupeních byly často přebírány a není ani jasné, kdo byl autor a kdo text jen využíval. Tady je: „Podnikavý hostinský Janoch z Holešova začal Drásala ukazovat jako atrakci. Drásal si nechal ušít hanácký kroj a s hostinským cestoval po celé Evropě. V Paříži sklidil veliký úspěch. Manželka rakouského velvyslance Metternicha, kněžna Pavlína, nechala napsat divadelní hru tak, že hlavní roli v ní hrál Drásal. Vedle něj pak hráli nejmenší lidé, trpaslíci z celé Francie. Drásal je ve veliké krabici přinesl na jeviště a k pobavení všech trpaslíky z krabice vysypal. Představení sledoval sám císař Napoleon III. se svým dvorem vč. mnoha šlechticů.“
Některá „vyprávění“ o síle byla hodně pohádková, například: „Když oral a vůl zapřažený v pluhu neposlouchal, popadl jej za rohy a uhodil s ním o zem.“ Bivoj s kancem třeba, snad, ale vůl v pluhu, asi ne.
Poslední štace
Josef Drásal, nyní již známý a vážený, byl bohatý a koupil si v Holešově dům, ve kterém bydlel se svou matkou. I tak jej provázely historky z jeho života. Třeba ta o Napoleonovi. Když si dal Drásala zavolat, tak Drásal, který se hrdě hlásil ke svému hanáckému původu, řekl císaři: „Me Hanáce sme všeci tak velci jak já.“ Prý tím chtěl nahnat Francouzům strach z Hanáků. Jednou ho advokát Mildschuh k pobavení všech vzal v Kroměříži do hospody a platil za něj všechno, co snědl. Drásal tehdy vyjedl celou hospodu.
Josef Drásal dostal za života od svých obdivovatelů spoustu darů. Jedna hraběnka mu dala zlatý řetěz z tak silných článků jako ukazováček dospělého člověka. Vyprávělo se i o zlatém prstenu. Ale kde skončil? Humoru kolem pana Josefa moc nebylo, zejména v mládí. Ale jeden něžný vtip je s ním spojený. Povídalo se o něm, že když v zimě nastydl od nohou, dostal rýmu až v létě.
Josef Drásal zemřel ve věku 44 let na dobovou a těžko léčitelnou nemoc – souchotiny. Poslední lékařský rozbor ale uvedl, že smrt souvisela s jeho růstem. Údajně ještě před jeho smrtí projevilo Britské muzeum zájem o jeho kostru, ale asi neuspělo. Na jeho přání byl pohřben v Holešově, kde prožil lepší část svého života. Přál si, aby na hrobě umístili kámen odpovídající jeho výšce. Přál si i klid – snad mu ho konečně lékaři dopřejí.