Z poloviny minulého století jsou první zprávy o původním balení tvarůžků jako volně ložených do vratných beden z masivních desek, stažených obručemi. Rozvoj výroby a obchodu vedl na přelomu 19. a 20. století k výrobě lehkých, nevratných beden, obvykle dodnes používaného obdelníkového tvaru. Od šedesátých let 20. století se objevují bedýnky v kombinaci dřeva a kartonu a pak jen kartonové.

Balení tvarůžků ve firmě Nevrlý v Lošticích

Bedničky ze dřeva a s kartonem

Balení a expedice v Kroměříži

Volné ložení tvarůžků se kolem roku 1900 vylepšilo vyložením beden tuhým pergamenovým papírem. Balení jednotlivých špalíčků nebo dvojic špalíčků do pergamenu se rozšiřuje od dvacátých let a o deset let později se objevuje balení do celofánu. Do obalové techniky patří malé krabičky na tvarůžky nebo kelímky z voskovaného papíru či plastu na tvarůžkový zlom, tedy „kóskê“.

Pergamen a zejména celofán se při balení jednotlivých špalíčků uzavíral nálepkou - vinětou, obvykle kulatou, s iniciálami nebo značkou výrobce. Sběratelé etiket jich dnes registrují kolem sta druhů s tím, že některý tvarůžkář užíval i více typů. Málokteré viněty monogram výrobce neměly.

Historické viněty