Zřejmě v době kolem poloviny 19. století, kdy stále více domácí výroba tvarůžků měnila v zakázkovou a především v živnostenskou, se tvarůžky začaly postupně dělit: především podle velikostí a dílem dle tvaru. [druhy tvarůžků:O-33] První doložené členění uvádí olomoucký tvarůžkář a obchodník H. Selingera v roce 1870, kde se je dělení v číselné řadě od „jedniček“ až po „sedmičky“. Postupně se ale užívalo stále méně typů, spíše se jednotliví výrobci přizpůsobovali požadavkům odběratelů nebo regionu. Zřejmě inspirací z Höllovy sýrárny v Otovicích u Karlových Varů a poměrně pozdě se na Moravu objevila výroba tvarůžkových tyčinek, naopak velmi starého data je výroba tvarůžkového zlomu (hanácky „kósky“), kdy se nechávaly uzrát zlomky vzniklé při formování tvarůžků, především, při jejich koupání. V obcích kolem Moravské Třebové se dle pamětníků vyráběly tvarůžkové věnečky a podle ústní tradice k tomu vedly potíže zdejších tvarůžkářů s rovnoměrným zráním, kdy střed tvarůžku zůstával bílý, tvarohový. K zakázkovým výrobkům patřily „těžké“ nebo „vídeňské dvojky“; pro Horní a Dolní Rakousko vyráběné „devítky“, případně oválné „herce“ s větším obsahem kmínu.

Dělení tvarůžků dle velikosti

Reklamní inzerát