Když získaly budoucí tvarůžky svůj tvar, ukládaly se na šindele, tenké, nehoblované desky o rozměrech přibližně 130 x 25 a síle necelé 2 cm. Šindele byly přizpůsobeny velikosti „sušírny“ a teprve strojní výrobou se rozměry unifikovaly. Nehoblované šindele bránily tvarůžkům ve sklouznutí. Původně se za pěkného počasí sušívaly tvarůžky na slunci. Velikostí obvykle umožňovaly šindele, aby se na každý kladla vždy kopa tvarůžků, doložené jsou i šindele na půl kopy. Naložené se ukládaly do darů, jednoduchých štelářů, které se pevně kotvily do zdi a nebo je později ve velkovýrobě nahrazovaly dary pojízdné. Během sušení se šindele v darech přeskládávaly tak, že horní byly dány dolů a dolní nahoru, aby se celá várka sušila pravidelně.

Původní dary na šindele

Komorové sušárny

Šindele na sušení

Sušení na slunci na dvoře

Jestliže šlapání představovalo nejnamáhavější práci, sušení tvořilo nejcitlivější část výroby. Začínalo se sušit při nižší teplotě a dosušovalo se pak při teplotě 30 - 35 stupňů Celsia 1-2 dny. Pokud se sušilo příliš rychle, zůstávaly tvarůžky tvrdé, drolily se a měly nežádoucí barvu (modraly, černaly). Nedosušené se naopak roztékaly. Správně usušené tvarůžky se omývaly - koupaly - tak, že se ručně přímo z šindelů (někdy při strojní výrobě pomocí ocelové struny či „pluhu“) sypaly do vany, škopku nebo obdobné nádoby, kde se omývaly ve slané vodě, případně v syrovátce po sladkých sýrech. Pomalu se promíchávaly rukou a rozdělávaly se od sebe. U velkovýroby se používaly velké myčky s otáčejícím se válcem. Po mytí se tvarůžky naházely volně do beden - kisten - s děrovaným dnem nebo mnohem častěji s odříznutými rohy tak, aby voda mohla odtékat.

Bedny na okapávání tvarůžků

Pračka na tvarůžky ve velkovýrobně

Omývání tvarůžků

Pračka na tvarůžky