Tvaroh se kupoval na trzích nebo v rolnických mlékárnách. Převážel se hlavně v sudech a mohylech. Nejnamáhavější prací při výrobě tvarůžků bylo hnětení tvarohu (ručně nebo šlapáním tvarohu bosý-ma nohama). Vyzkoušejte si to sami na našem šlapacím stroji. Mlýny tvarohu – ruční a poté strojové – se od počátku 20. století rychle rozšiřovaly. Dobrý tvaroh a dobré zpracování byly základem úspěchu…
Původně se tvarůžky vytvářely z kousku tvarohu lisováním mezi dlaněmi. Později dřevěnou klapkou a nakonec strojově. Poté byly sušeny na deskách umístěných ve stojanech. Sýry se pak omyly a umístily do přepravek, kde začaly zrát. Téměř zralé tvarůžky byly složeny (srolovány) v bednách do stojatých bloků. Tady dozrály…
„Za pecó“ neboli „za pecí“ - tedy sušením tvarůžků nad kachlovými kamny nebo třeba i nad starou chlebovou pecí – začala úspěšná výroba Josefa Wesselse. Alois Wessels výrobu mnohonásobně rozšířil a stal se trvale největším výrobcem tvarůžků. Vlastní výroba tvarůžků byla rozdělena do pěti částí: formování – sušení – praní – zrání – stohování.